úpět

See also: upeť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech úpiti, from Proto-Slavic *vъpiti.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈuːpjɛt]

Verb

úpět impf

to wail, to howl

Conjugation

Conjugation

Infinitive	úpět, úpěti	Active adjective	úpějící, úpící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	úpím	úpíme	—	úpějme
2nd person	úpíš	úpíte	úpěj	úpějte
3rd person	úpí	úpějí, úpí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive úpět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	úpěl	úpěli	úpěn	úpěni
masculine inanimate	úpěl	úpěly	úpěn	úpěny
feminine	úpěla	úpěly	úpěna	úpěny
neuter	úpělo	úpěla	úpěno	úpěna

Transgressives	present	past
masculine singular	úpěje, úpě	—
feminine + neuter singular	úpějíc, úpíc	—
plural	úpějíce, úpíce	—

Derived terms

úpění

Further reading

úpěti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
úpěti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
úpět in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.