bělouš

Czech

Etymology

From bílý (“white”) +‎ -ouš.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈbjɛlou̯ʃ]
  • Hyphenation: bě‧louš

Noun

bělouš m anim (diminutive běloušek)

  1. white horse
    Synonyms: šiml, (archaic) bron, (archaic) brůna
  2. white animal

Declension
Declension of bělouš (soft masculine animate)
singular plural
nominative bělouš bělouši
genitive bělouše běloušů
dative běloušovi, bělouši běloušům
accusative bělouše bělouše
vocative bělouši bělouši
locative běloušovi, bělouši bělouších
instrumental běloušem bělouši

Further reading
  • bělouš in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • bělouš in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • bělouš in Akademický slovník současné češtiny, 2012-, slovnikcestiny.cz
  • bělouš in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.