kajícník

Czech

Etymology

From kajícný +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkajiːt͡sɲiːk]

Noun

kajícník m anim (feminine kajícnice)

  1. penitent (one who repents)

Declension
Declension of kajícník (velar masculine animate)
singular plural
nominative kajícník kajícníci
genitive kajícníka kajícníků
dative kajícníkovi, kajícníku kajícníkům
accusative kajícníka kajícníky
vocative kajícníku kajícníci
locative kajícníkovi, kajícníku kajícnících
instrumental kajícníkem kajícníky

Further reading
  • kajícník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kajícník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kajícník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.