odmítat

Czech

Etymology

From od- +‎ mést.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈodmiːtat]

Verb

odmítat impf

imperfective form of odmítnout

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odmítat, odmítati	Active adjective	odmítající
Verbal noun	odmítání	Passive adjective	odmítaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odmítám	odmítáme	—	odmítejme
2nd person	odmítáš	odmítáte	odmítej	odmítejte
3rd person	odmítá	odmítají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odmítat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odmítal	odmítali	odmítán	odmítáni
masculine inanimate	odmítal	odmítaly	odmítán	odmítány
feminine	odmítala	odmítaly	odmítána	odmítány
neuter	odmítalo	odmítala	odmítáno	odmítána

Transgressives	present	past
masculine singular	odmítaje	—
feminine + neuter singular	odmítajíc	—
plural	odmítajíce	—

Further reading

odmítati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
odmítati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
odmítat in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.