poutník

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *pǫtьnikъ. By surface analysis, pouť +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpou̯tɲiːk]
  • Hyphenation: pout‧ník

Noun

poutník m anim (feminine poutnice, related adjective poutnický, diminutive poutníček)

  1. (literary) wayfarer
    Synonyms: pocestný, chodec
  2. pilgrim

Declension
Declension of poutník (velar masculine animate)
singular plural
nominative poutník poutníci
genitive poutníka poutníků
dative poutníkovi, poutníku poutníkům
accusative poutníka poutníky
vocative poutníku poutníci
locative poutníkovi, poutníku poutnících
instrumental poutníkem poutníky

Derived terms
  • poutní
  • pouť f
  • putovat impf
  • putovní

Further reading
  • poutník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • poutník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • poutník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.