směrovací

Czech

Etymology

From směrovat +‎ -cí.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈsm̩ɲɛrovat͡siː]

Adjective

směrovací

  1. directing

Declension
Declension of směrovací (soft)
singular
masculine animate masculine inanimate feminine neuter
nominative směrovací směrovací směrovací
genitive směrovacího směrovací směrovacího
dative směrovacímu směrovací směrovacímu
accusative směrovacího směrovací směrovací směrovací
locative směrovacím směrovací směrovacím
instrumental směrovacím směrovací směrovacím
plural
masculine animate masculine inanimate feminine neuter
nominative směrovací směrovací směrovací
genitive směrovacích
dative směrovacím
accusative směrovací směrovací
locative směrovacích
instrumental směrovacími

Derived terms

Further reading
  • směrovací in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • směrovací in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.