usvědčit

Czech

Etymology

From u- +‎ svědčit.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈusvjɛt͡ʃɪt]

Verb

usvědčit pf

to convict

Conjugation

Conjugation

Infinitive	usvědčit, usvědčiti	Active adjective	usvědčivší
Verbal noun	usvědčení	Passive adjective	usvědčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	usvědčím	usvědčíme	—	usvědčeme, usvědčme
2nd person	usvědčíš	usvědčíte	usvědči, usvědč	usvědčete, usvědčte
3rd person	usvědčí	usvědčí	—	—

The verb usvědčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	usvědčil	usvědčili	usvědčen	usvědčeni
masculine inanimate	usvědčil	usvědčily	usvědčen	usvědčeny
feminine	usvědčila	usvědčily	usvědčena	usvědčeny
neuter	usvědčilo	usvědčila	usvědčeno	usvědčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	usvědčiv
feminine + neuter singular	—	usvědčivši
plural	—	usvědčivše

Derived terms

usvědčení n
usvědčený m

Further reading

usvědčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
usvědčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
usvědčit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.