vysvědčení
Czech
Etymology
From vysvědčit + -ení.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪsvjɛt͡ʃɛɲiː]
- Hyphenation: vy‧svěd‧če‧ní
Declension
Declension of vysvědčení (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vysvědčení | vysvědčení |
| genitive | vysvědčení | vysvědčení |
| dative | vysvědčení | vysvědčením |
| accusative | vysvědčení | vysvědčení |
| vocative | vysvědčení | vysvědčení |
| locative | vysvědčení | vysvědčeních |
| instrumental | vysvědčením | vysvědčeními |
Further reading
- vysvědčení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vysvědčení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vysvědčení in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.