zvonař

Czech

Etymology

From zvon (“bell”) +‎ -ař.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈzvonar̝̊]
  • Hyphenation: zvo‧nář

Noun

zvonař m anim (feminine zvonařka, related adjective zvonařský)

  1. bellfounder, bellmaker

Declension
Declension of zvonař (soft masculine animate)
singular plural
nominative zvonař zvonaři
genitive zvonaře zvonařů
dative zvonařovi, zvonaři zvonařům
accusative zvonaře zvonaře
vocative zvonaři zvonaři
locative zvonařovi, zvonaři zvonařích
instrumental zvonařem zvonaři

Derived terms

Further reading
  • zvonař in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • zvonař in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • zvonař in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.